Uue aja teadus ja tehnoloogia

2 18. 10. 2018
6. rahvusvaheline eksopoliitika, ajaloo ja vaimsuse konverents

Jak jsou na tom věda a technologie? Právě jsem shlédl v kinech film První člověk – film o životě a přistání prvního člověka na Měsíci, Neila Armostronga. Nebylo pro mě jednoduché si film užít a to z toho důvodu, že jsem měl v hlavě plno myšlenek. Myšlenky na to, že je to pouze malá pravda o objevování vesmíru člověkem a že se zdá, že vesmírné závody v šedesátých letech byli také využity pro vysání peněz do utajených projektů. Astronauti Apolla 11 museli zaznamenat aktivitu na Měsíci, ale podepsali dohodu o mlčení. Byl to neuvěřitelný počin, hlavně pro běžnou populaci a většinu pracovníků NASA.

Udělali v té době neuvěřitelný technologický pokrok a museli přijít se spoustou nových věcí, aby vyřešili veškeré problémy cesty tam a zpět, včetně přistání. Co všechno tomu předcházelo – neúspěchy, tragédie Apolla 1, tlak společnosti, obrovské investice daňových poplatníků do něčeho, co se zdálo, že nemá šanci na úspěch. Také to, jakou sílu taková událost musela mít, když velká část populace, až stovky miliónu lidí, věnovaly v nadšení pozornost tomu, jak pár chlapíků letí skutečně na Měsíc.

Bože, v 60.letech minulé století, pořád je to Měsíc! Pořád je to neuvěřitelná expanze vědomí všech lidí o tom, co je možné a kam můžeme směřovat jako lidstvo. To vše píše úžasné lidské příběhy. Je tedy pro mě osobně fascinující, čeho jsme v šedesátých letech dosáhli. Jak s Ruskými, tak i Americkými astronauty.

To, co hnalo tehdejší výzkumníky, inženýry a kosmonauty, ten smysl pro objevování a expanzi horizontu toho, co je možné, je právě to, co nás dnes přivádí k tomu, že to, co je nám obecně známo není vlastně všechno, co tu je. Že je zde určité utajení, které nese technologii stovky let z budoucnosti. Že ve vesmíru nejsme sami a Měsíc není tak opuštěný, jak se zdá.

Jaká je to tedy technologie, která nám byla a stále je odepírána?

20.století neslo spoustu potenciálu k osvobození lidí od omezenosti společnosti, tak jak ji známe. Volná energie, veškeré náklady spojené s užíváním technologie v podstatě nulové, dostupnější cestování vesmírem mimo hranic naší Sluneční soustavy, a s tím vším spojené veškeré humanitní problémy zde na Zemi. Umírání lidí na hlad, nemoci, naplnění základních lidských potřeb pro všechny, ekonomické rozdíly jednotlivých zemí, znečištění, ničení planety a tak dále, a tak dále. Bylo zde spousty vědců a badatelů, které objevili úžasné zákonitosti přírody a jak je využít, ale aplikace do společnosti nebyla tak jednoduchá.

Nikola Tesla

Asi dnes nejspojovanější jméno s alternativní technologií a volnou energií. Nikola Tesla působil na konci 19.století a v první polovině 20.století a byl nedobrovolným oponentem v tzv. „válce proudů“ s vynálezcem Thomasem Edisonem. Položil základy pro spousty technologií používané dnes a první bezdrátovou komunikaci, rádio. Zajímal se také o bezdrátový přenos elektřiny, volnou energii a antigravitaci. Na Long Islandu postavil 57 metrovou věž, laboratoř, kde pracoval na bezdrátové distribuci elektřiny a zásoboval touto věží celé město. Začal se také zajímat o napojení se na tzv. všudypřítomnou energii, energii vesmíru. Zásadní myšlenka volné energie nebo energie nulového bodu spočívá v tom, že je zde všudypřítomný, vše-tvořící proud energie na který se dá napojit. Že vlastně ten prázdný prostor mezi atomy, částicemi, molekulami a planetami a galaxiemi, který dělá až nějakých 90%, vůbec není prázdný.

Nikola Tesla oma laboris

Vědci běžného proudu o tomto chybějícím článku rovnice začínají mluvit jako o temné hmotě nebo temné energii. Začínáme přemýšlet a zjišťovat jakou spojitost to má s gravitací, a co to vlastně je, tato nevysvětlitelná působící síla. A o tomhle přemýšlel před sty lety už i Tesla. Podle všeho se zdá, že kdyby měl volné prostředky a nešel by proti zájmu vlivných lidí, mohli bychom ještě před druhou světovou válkou cestovat po naší sluneční soustavě v řádu hodin, mít celosvětové pokrytí elektřiny bez nákladů. Kam by asi vedla technologie s vývojem volné energie? Víme od pracovníků z tajných nadnárodních programů, že technologie a koncepty, které tajné vládní složky po Nikolově smrti zkonfiskovaly, položily základy právě pro tajný vesmírný program našeho armádního komplexu, který se začal aktivně vyvíjet v 50. letech minulého století. Dnes už jsou samozřejmě technologicky mnohem dále než je doprava po naší Sluneční soustavě v řádu hodin.

Druhá polovina 20. století

Je zde spousty vědeckých prací k dohledání a spousty vědců zabývající se alternativními zdroji. Pojďme se na pár z nich podívat.

1) Ed Wagner

Objevil antigravitační vlastnosti v přírodě. To, jakým způsobem stromy dostávají vodu ze země až k samotným vrchním listům a plodům, někdy až přes sto metrů vysoko, se zdá být neuvěřitelné. Vysvětlení u stromu vyššího než 10m už není možné. Další vysvětlení zahrnují obrovské tlakové síly a přeměnu vodu v plynné skupenství. Antigravitační teorie se opírá o možnost toho, že na nás nepůsobí pouze do středu planety směřující síla nazývající se gravitace, ale že zde vzájemně působí i obrácená síla vycházející ze středu planety, nazývaná levitace (gravity-levity z angl.). Wagner udělal pokus, kdy vyřízl díru do stromu a v této oblasti zaznamenal o 20% menší gravitaci.

Ilustrace knihy Eda Wagnera ukazující spojitost slunce s tímto přírodním mechanismem jak stromy dostávají vodu do svých vrchních části

2) Stanley Meyer

V osmdesátých letech dokázal rozdělit molekulu vody a vytáhnout z ní energii. Využil to na pohon své buginy. Zdá se to být neuvěřitelné, že stále jezdíme na fosilní paliva.

3) Viktor Grebennikov

Byl entomolog, vědec zabývající se hmyzem. Objevil antigravitační vlastnosti a tuto všepronikající sílu, éter, přirozeně se objevující v přírodě. Při svém studiu včel se mu stala neobvyklá věc. Když jedné noci na pobřeží usnul nad obrovským v zemi vytvořeným včelím úlem, dostavily se mu nepříjemné příznaky nevolnosti, motání hlavy a pocity jako by zmenšování a zvětšování se jeho tělesné hmotnosti. Nějaký čas poté se mu dostal ke studiu daný úl a Viktor došel k tomu, že geometrie se kterou včely staví svůj úl, působí na tento všudypřítomný éter, což má vliv na gravitaci. Když nad tento prázdný úl měsíce poté v laboratoři přiložil ruku, cítil jakýsi teplý šimravý pocit. A když nad něj dal hlavu, dostavovalo se mu podobného pocitu jako tenkrát v noci. Žádnými vědeckými přístroji nezměřil jakékoliv působení nám známých činitelů.

Ilustrace zmíněného v zemi vystavěného úlu a jeho stálého působení po dlouhé době, prázdného v laboratoři Viktora Grebennikova

Toto jsou jen ukázky vědců zabývající se nekonvenčními metodami výzkumu. V současnosti je zde spousty badatelů a vědců následující kroky těchto předchůdců a mezi nimi spousty amatérských, spíše garážových vědátorů, kteří svým nadšením rozšiřují povědomí o těchto myšlenkách.

Co s tím teď, když to víme?

Máme znalosti, máme povědomí o těchto skutečnostech. Někteří dokáží tuto technologii i přivést prakticky na svět, ale i přesto nevidíme nějakou širší implikaci ve společnosti. Narážíme zde totiž na zájmy korporátních společností, které by tímto ztratili svou moc, kontrolu a peníze. Na problém na který alternativní pohled naráží celou naší historii.

Jedna z myšlenek je, že to nepůjde tak lehce přes patentový úřad a klasický postup nové technologie. Že jedinec nemůže čekat v současnosti velká ocenění a Nobelovy ceny. Nyní je důležité zvyšovat o tomto povědomí v širší společnosti, aby se lidé sami dožadovali těchto alternací. Člověk nemůže jít sám proti tak silně implikované industrializaci, potřebujeme jít na to více společně. Soustřeďme se tedy na to, jak můžeme přispět svými unikátními schopnostmi přiblížit se tomuto Novému věku a jednoduše udělat to nejlepší, co nám naše současnost dovoluje.

Sarnased artiklid