Tajemná nuraghická civilizace ze Sardinie

07. 04. 2020
6. rahvusvaheline eksopoliitika, ajaloo ja vaimsuse konverents

Po celém ostrově Sardinie se nachází pozůstatky starověké původní, tajemstvím opředené civilizace nazývané nuraghická. Jméno jí daly typické megalitické stavby, jichž se na celém ostrově nachází na tisíce. Krom nich po sobě tito lidé zanechali rovněž ohromující megalitické hrobky, detailně propracované bronzové sošky a předměty poukazující na to, že se jednalo o velké válečníky. Co se stalo s těmito dávnými obyvateli ostrova z doby bronzové a železné a jak jejich životy souvisí s okolními civilizacemi? Abychom mohli tyto otázky zodpovědět, musíme se napřed blíže podívat na nuraghi – válcovité kamenné věže.

Nuraghické věže

Nuraghe Arrubia

Bezpochyby nejznámější památkou, kterou po sobě nuraghická civilizace zanechala jsou nuraghi nebo též nuraghické věže, kterých bylo na ostrově oběveno úctyhodných 7 000, přičemž původně jich mohlo být až 30 000. I když se v lecčem podobají ostatním megalitickým stavbám ve Středomoří, jsou tyto stavby ze Sardinie velmi originální a důmyslné svou propracovaností. Jedná se o stavby kruhového půdorysu a tvaru komolého kužele, tedy s plochou střechou, jejichž počátek lze datovat do 18. století př. n. l. Někteří odborníci věří, že byly tyto ploché střechy využívány jako terasy. Někdy však mají podobu kónického včelího úlu a jejich účel mohl být jiný. Jen minimálně opracované kameny byly uspořádány do tvaru válce, čímž vytvořily vnitřní prostor, který se obvykle skládal z chodby, komory (někdy až 12 m v průměru) a schodiště vedoucího do horních pater. Některé propracovanější stavby byly vybaveny také studnami, sýpkami na úrovni terénu nebo dalšími prostorami nejspíše pro skladování potravin a tekutin. Některé nuraghi, například Nuraghe Arrubiu, se tyčí až do výšky 30 m, ale spousta z nich je co do výšky podstatně skromějších. Rovněž jejich půdorysy se různí – od jednoduchých věží až po složité struktury připomínající středověké hrady.

půdorysy různých typů nuraghů

Účel nuraghů

Mnohé z těchto staveb se vyznačují vysokými nároky na jejich stavbu a proto je jejich pravý účel stále předmětem debat. V úvahu připadají funkce běžné, například sýpky nebo obydlí, vojenské i čistě kultovní, tedy jako svatyně a observatoře. Artefakty, které v nich byly nalezeny zahrnovaly například kamenné nástroje, závaží vertikálního tkalcovského stavu, ohniště, nádoby na vaření, přesleny a zvířecí kosti, což vedlo mnohé k domněnce, že byly nuraghi především obydlí. To však nemusí nutně znamenat, že se jednalo o běžné doby, ale vzhledem ke své komplexnosti připadají v úvahu spíše příbytky elit nebo kněží. Tyto věže byly postaveny blízko sebe kolem společného nádvoří se studnou a obvykle je obklopovaly megalitické hradby, které byly podle názorů odborníků nejspíše opatřeny baštami umožňujícími obranu místa. Nejkomplexnější seskupení tvořící osady zahrnovala několik různě složitě postavených chýší, z nichž měly mnohé kolem zdí nádrže na zachycování vody, ohrady pro dobytek a obranné prvky jako předprsně hradeb a věže či pozorovatelny. Tyto osady doplňovaly pastviny, zalesněné plochy a doly, ale také kultovní stavby. Bohužel jsou mnohé z těchto staveb v troskách a bez řádného archeologického průzkumu, nebo byly zničeny v průběhu věků, protože sloužily místním obyvatelům jako levný zdroj kamene na stavbu silnic a zídek.

Komplexnější typ nuraghu s baštami. Nuraghe Santu Antine, Torralba .

Hrobky obrů

Megalitické hrobky, kterým se běžně říká „hrobky obrů‟ se nacházejí především ve střední Sardinii. Tyto hroby sloužily k poslednímu odpočinku několika desítkám pohřbených. Tyto prostorné pohřební komory o délce až 20 metrů dokazují, že nuraghická civilizace věnovala velkou péči pohřebním rituálům, které měly mrtvým umožnit snadný přechod do světa mrtvých, kde zaujali místo mezi bohy, hrdiny a bájnými předky.

Příklad tzv. „hrobky obrů.‟ Věří se, že vstup do hrobky ve středové stéle propojoval svět živých a mrtvých .

I když hrobka vypadá jako pro obra, byly v ní nalezeny pouze pozůstatky normálně vysokých lidí.

Náboženské obřady

Je vcelku pravděpodobné, že lidé nuraghické kultury prováděli pravidelné rituály zasvěcené předkům nejen jako připomínku jejich smrti, ale také aby získali jejich podporu například při léčení nebo magii. Je těžké přesně určit, kdo byl pohřbený ve výstavních hrobkách obrů obklopených tesanými kameny, betyly a dalšími výzdobnými prvky. Starší hrobky nejspíše sloužily širší populaci, přičemž časem se začal okruh lidí, kteří v nich byly pohřbeni, více zužovat a specifikovat. Zdá se, že duchovní praktiky byly zaměřeny především na říši mrtvých, spojení s předky a rituály týkající se vody, což dokládá řada prozkoumaných staveb. Obětní lavice, schodiště vedoucí k posvátným pramenům a ohrazení posvátných studní jasně ukazují na víru v magické vlastnosti vody a její využívání. Kolem takovýchto studní se soustřeďují četné nuraghické svatyně sestávající z mnoha různých staveb, ve kterých se mohla konat významná setkání zástupců jednotlivých kmenů. Bylo v nich nalezeno také značné množství drobných bronzových plastik, které zde byly zanechány zřejmě jako výraz díků nebo proseb směřovaných k mocnostem se kterými byla tato místa spojovala.

Bronzová soška nuraghické civilizace

Artefakty a pozůstatky nuraghické civilizace

Nuraghická civilizace se významným způsobem podílela na obchodních vztazích v oblasti západního Středomoří, což dokládá rozvinuté zpracování bronzu. Z toho byly vyráběny nejen zbraně, především meče a kopí, ale také dřevorubecké a tesařské nástroje nebo srpy. Byl ale využíván také pro výrobu uměleckých či kultovních předmětů jako byly sošky představující muže, ženy, zvířata, duchovní bytosti i miniatury nástrojů a předmětů denní potřeby. Místo nálezu takovýchto sošek nebo miniatur a jejich velká koncentrace poukazují na způsob chování charakteristický pro prosbu o přízeň nebo přímo zásah vyšších sil, tedy votivní obětování předmětu souvisejícího s prosebníkem a jeho žádostí. Jako příklad lze uvést sošku ženy s dítětem, která nejspíš žádala bohy o jeho zdraví či uzdravení z nemoci. Objevují se i ztvárnění válečníků se zbraněmi a pastýřů s ovcemi a dokonce figurky žen, které zřejmě zastávaly vysoké postavení v kultu, přičemž většina z nich měla na krku zavěšenou nuraghickou dýku.

Odhalování tajemství nuraghů

Existují důkazy, že měla nuraghická civilizace četné kontakty s okolním světem, ale zároveň se v určitých obdobích udržovala v jisté izolaci. Většina historických pramenů pojednávajících o této kultuře pochází z dob řecké kolonizace a období římské nadvlády. Lidé nuraghické kultury nejspíš po sobě žádné písemné památky nezanechali a zřejmě ani písmo nepoužívali. To, co se o nich dochovalo, bylo po staletí předáváno ústní tradicí a nakonec zapsáno antickými autory, kteří vše zahalili do polomýtického hávu. Většina odborníků se shodne na tom, že k nejzásadnějšímu období úpadku došlo před obsazením Sardinie Kartaginci v pozdním 6. století př. n. l., nicméně to, co tomu předcházelo, je předmětem sporů. Mnozí se domnívají, že úpadek této civilizace znamenal odvracení se od nuraghických tradic a přiklánění se například k fénickým, až nakonec byla nuraghická kultura a její tradice zcela zapomenuta. Jiní zastávají názor, mohlo dojít k významným společenským otřesům nebo invazi a stále více badatelů se domnívá, že za úpadkem stojí změna ekosystému.

Tip redakce:

Megalitické stavby na Sardinii vyvolávají otázky, kdo a jakým způsobem je postavil. Místní tradice v ústním podání zmiňují, že Sardinie byla ostrovem obrů. Pojďme společně hledat zbytky zaniklé OBŘÍ civilizace. Živé vysílání ve středu 8. dubna od 19 hodin.

 

Sarnased artiklid